Úkol farnosti pojímají různé skupiny lidí rozdílně nejen podle toho, jaký mají vztah k církvi, ale také proto, že vzhledem ke své osobní historii a k aktuálním potřebám mají vůči farnosti různé resentimenty a očekávání. Někdo považuje za hlavní úkol existence farnosti zachovat status quo – „vždy tu byla“ a „vždy to bylo tak.“ Jiný hledá v existenci farnosti pomoc na osobní cestě k víře, případně pomoc na nějakém svízelném úseku své vlastní životní cesty. Mnozí pak považují existenci farnosti, faráře a kostela za prvky nutné pro zajištění „ duchovenských služeb „ (křest, svatba, pohřeb, mše za zemřelého), které v jejich myšlení nějakým způsobem patří k „občanské vybavenosti“ obce. Právě poslední názor je velmi rozšířený i díky dědictví komunistické totality, kdy církev – a tedy i farnost – nesměla vyvíjet vlastní aktivitu, nebyla součástí společenského spektra a měla sloužit „k uspokojování náboženských potřeb věřících“ až do doby, než se oni zbaví náboženských předsudků.
Z hlediska církve samotné je v popředí pastorační úkol farnosti. Ten ovšem nelze odvozovat pouze od požadavků konkrétních věřících ve farnosti, ani od tradic ve farnosti udržovaných. Protože je farnost určitou realizací místní církve, je pro pochopení jejích základních úkolů nutný pohled eklesiologie, která je schopna ukázat, jaké postoje, úkoly a počiny je třeba ve farnosti realizovat, aby se farnost projevovala skutečně jako církev, aby se v ní realizovalo poslání církve, aby nebyla jen něčím, co hraje roli podobnou národopisnému kroužku či nějaké instituci pro zkrášlení rodinných slavností, aby nebyla „zbožnou variantou sboru pro občanské záležitosti.“ Pastorační úkoly farnosti se dnes neomezují jen na udílení svátostí a katecheze. V zásadě je pastorační činností farnosti v širším slova smyslu činnost směřující jak „dovnitř církve“, tak „vně církve.“
Základní funkce farnosti
Farnost zpřítomňuje v dané lokalitě církev. K základním úkolům farnosti patří klasické role křesťanů a církve, čímž míníme podíl na Kristově úkolu kněžském, královském a prorockém anebo nověji:
- MARTYRIA (svědectví víry)
- LEITURGIA (bohoslužba, slavení)
- DIAKONIA (služba druhým)
- KOINONIA (společenství)
Člověk touží zažít bratrštější a lidštější vztahy:
„Této touze může vyhovět farnost….: být ve světě domem, který je otevřen a slouží všem – anebo, jak rád říkával papež Jan XXIII.: vesnickou studnou, ke které přicházejí všichni žízniví obyvatelé vesnice.“ (Christifideles laici 27)
Chceme se s Vámi podělit o různé aktivity, které prožíváme během liturgického roku a kterými se snažíme obohatit život ve farnosti. Tyto rozmanité projevy chtějí naplňovat níže uvedené úkoly dnešní farnosti, které můžeme charakterizovat takto:
- bohoslužba
- péče o své vlastní členy
- péče o potřebné, vlastní i cizí
- péče o šíření evangelia
- péče o veřejné věci
- péče o ty, kteří se životu farnosti vzdálili
- péče o to, co jsme zdědili – kulturní
- památky, pozemky, budovy (podle Aleše Opatrného)
Jak prožíváme liturgický rok v šitbořické farnosti?
Advent
V sobotu před první adventní nedělí se odpoledne sejdeme v kostele na zahájení adventní doby, kdy po kulturním programu naší scholy požehná kněz přinesené adventní věnce (bývá jich kolem 50) a je zahájeno putování sochy Panny Marie po rodinách – každý den je mariánská socha v jedné domácnosti, která pozve k tomuto setkání blízké sousedy a známé a po společné modlitbě pokračují v přátelském posezení – agapé. V adventní době máme tzv. roráty – je to ranní mše v 6.00, která je hojně navštěvovaná jak dospělými tak i dětmi,které na tuto mši přicházejí s lampičkami, které na začátku mše přinášejí setmělým kostelem v průvodu k oltáři. Po mši dostávají děti stéblo slámy a to dávají do betléma, který je postaven na bočním oltáři – bez figurek. Na konci mše vybere kněz nejhodnější dítě a to přinese do betléma ovečku, při nedělní mši je to pastýř. Ostatní figurky se dají až na Štědrý den. Už dvakrát přijela tyto mše natáčet Česká televize a jednou jsme na rorátech přivítali brněnského biskupa O. Vojtěcha Cikrleho. Uprostřed vesnice je po celý advent vztyčen velký adventní věnec, který se postupně rozžíhá. Kolem 6. prosince (svátku patrona naší farnosti sv. Mikuláše) pořádáme v kostele Mikulášskou nadílku pro všechny děti z vesnice. Program připravují mladí spolu se scholou. Děti dostávají perníkové, bohatě zdobené Mikuláše, které napečou a ozdobí obětavé ženy. Pokud se chcete dozvědět více o rorátech v Šitbořicích, můžete zhlédnou Týden v regionech na České televize (příspěvek začíná v 14:17), popř. Křesťanský magazín (začátek v čase 12:12).
Vánoce
Před Štědrým dnem je přivezeno betlémské světlo. Na štědrý den mládež zdobí kostel a skupina obětavých farníků staví uprostřed obce kulisy pro Živý Betlém. Na Boží hod vánoční odpoledne se sejdeme u radnice, odkud jdeme průvodem s muzikou obcí až k místu, kde stojí betlémská jeskyně. Po příchodu uvítáme zástupce z Diakonie Betlém v Kloboukách u Brna, pro které toto představení se sbírkou konáme. Do programu se zapojuje schola mladých s krátkým pásmem a lidé s koledami, během kterých se koná sbírka. Svatou rodinu hrají vždy mladí manželé s děťátkem a pokladnu na peníze drží černoušek, který se při vhození peněz uklání. Kolem jeskyně bývají dle možnosti živá zvířata. Po představení bývá menší pohoštění pro účinkující a hosty z Diakonie, kterým je také předána finanční sbírka. Na svátek sv. Jana se v kostele koná při bohoslužbě žehnání vína. Jednou za dva roky probíhá v kostele obnova manželských slibů se zápisem manželů do farní kroniky. Poslední den v roce je odpoledne děkovná bohoslužba a v noci půl hodiny před půlnocí je v kostele tichá adorace s požehnáním. Po adoraci se všichni přítomní sejdou před kostelem k novoročnímu přípitku. V sobotu kolem svátku Tří králů probíhá v obci Tříkrálová sbírka, která začne v kostele mší, na kterou přijdou děti převlečené za koledníky a krále. Na konci mše dostanou od kněze požehnání a jsou rozesláni po obci koledovat. Než se rozejdou, jsou v kostele společně vyfoceni. Po obci chodí koledovat jedenáct skupinek koledníků – celkem 70 – 80 dětí. Při sbírce se průměrně vybere kolem 60.000 korun. Během vánoční doby se v kostele konají vánoční koncerty cizích sborů i žáků místní školy.
Po vánocích
V období masopustu – v neděli před Popeleční středou odpoledne – pořádají maminky se svými dětmi masopustní průvod obcí, na který si sami napečou koblihy a Boží milosti, převlečou se i s dětmi do kostýmů a s doprovodem harmoniky, trubky a vozembouchu, při zpěvu a tanci procházejí vesnicí.
Postní doba
Postní dobu zahájíme na Popeleční středu v kostele udělením popelce, při kterém se svým zpěvem zapojí schola mladých. Každou středu před dětskou mší mají děti svoji křížovou cestu, při které chodí společně po kostele a při jednotlivých zastaveních se sami modlí jednotlivá zastavení. Nedělní odpolední křížové cesty vedou různé skupiny laiků (muži, ženy, lektoři, mládež, zpěváci, maminky). Kněz během pobožnosti zpovídá. Během postní doby dostávají děti předtištěné listy, které si doma zeleně vybarví a v kostele je nalepí na připravený kříž (strom života).
Velikonoce
Zelený čtvrtek prožíváme dopoledne se svým knězem v brněnské katedrále při bohoslužbě s biskupem, při které kněží obnovují své kněžské závazky. Na tuto mši jedou s knězem ministrovat také tři nejlepší ministranti, kteří vyhráli celoroční ministrantskou soutěž. Na začátku večerní bohoslužby předává zástupce farnosti knězi kytici bílých růží jako projev vděčnosti za jeho obětavou službu. Vždy přes rok při této bohoslužbě umývá kněz dvanácti mužům nohy na připomínku Ježíšovy sloužící lásky. Po mši pokračujeme napřed ve společné adoraci, kterou doprovází zpěvem schola mladých a potom následuje tichá celonoční adorace. Na Velký pátek bývá od rána otevřený kostel k soukromé adoraci. Ráno o půl osmé se modlíme modlitbu ranních chval. V tento a následující den chodí ráno, v poledne a večer po vesnici několik skupin hrkačů. Odpoledne ve tři hodiny je v kostele křížová cesta. Večer v kostele společně slavíme velkopáteční liturgii, při které se zapojuje také schola mladých. Po obřadech se upraví kostel k zítřejší adoraci: před oltář se postaví velký kříž se svícemi a pod kůrem připraví a vyzdobí prostor kolem Božího hrobu. Bílou sobotu opět začínáme ráno o půl osmé modlitbou ranních chval, která je hojně navštěvovaná. Během celého dne přicházejí věřící k adoraci: buď rozjímají, nebo se modlí vpředu u kříže nebo pod kůrem u Božího hrobu. Během dne se připravuje všechno potřebné k večerní vigilii a ministranti mají nácviky liturgie a dle možnosti pomáhají. Před kostelem s dětmi zdobíme jeden okrasný strom barevnými vajíčky a pracovně jsme ho nazvali skořápkovníkem velikonočním. Večerní obřady velikonoční vigilie jsou vrcholem velikonočního třídenní, které jsou díky připravenosti všech zainteresovaných (ministrantů, lektorů, chrámového sboru, scholy mladých a všech aktivních farníků) důstojnou oslavou Kristova vzkříšení. V neděli na Boží hod velikonoční žehná kněz na závěr bohoslužby přinesené pokrmy. Odpoledne je možnost prohlídky věže a zvonů. Během velikonoční doby dáváme na oltář sochu vzkříšeného Krista. V sobotu před slavností Seslání Ducha svatého jezdíme na pouť do Křtin.
Ostatní
V květnu míváme v kostele májové pobožnosti. Červen bývá ve znamení eucharistických slavností – první svaté přijímání dětí a oslava Božího Těla, při které jdeme průvodem s Kristem eucharistickým kolem kostela. Jakmile nám dovolí počasí používat farní zahradu, která je upravena pro využití volného času, scházíme se na ni každou středu po dětské mši ke hrám a táboráku s opékáním. Farní zahradu používáme také k ministrantským schůzkám, k Zahradní slavnosti na konci školního roku, ke stavění a nočnímu hlídání májky v předvečer prvního máje, schází se tu ke hrám také maminky s dětmi a k mnoha dalším činnostem. O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie se kostel díky mnoha obětavým lidem promění v rozkvetlou zahradu a přinesené květiny a byliny jsou knězem požehnány. Koncem září prožíváme posvěcení našeho kostela tzv. Svatováclavskými hody. Při slavnostní bohoslužbě děkujeme za dary našich polí, zahrad a vinohradů. Na tuto mši vždy zveme nějaké kněze z okolí nebo rodáky. Odpoledne bývá přístupná věž k prohlídce zvonů. V neděli blízké Dušičkám bývá na hřbitově odpoledne dušičková pobožnost za zemřelé, která bývá hojně navštěvovaná.
Dalšími pravidelnými činnostmi jsou:
- společenství manželských párů každou třetí středu v Mikeši
- každou sobotu odpoledne probíhá úklid v kostele
- každou neděli přinášení eucharistie nemocným
- mládež pořádá o prázdninách pro děti „chaloupky“ – dětský tábor
- zájezdy na poutní místa u nás i v zahraničí
Ve farnosti také funguje farní charita, která pořádá pravidelně každý rok Tříkrálovou sbírku, pomohla zřídit klub maminek MIKEŠ ve staré škole a organizuje humanitární sbírky pro potřebné.
