Vítejte na internetových stránkách farnosti Šitbořice
Chceme Vás seznámit s aktivitami a činností našeho společenství, které chce být osvěžující studnou, nabízející občerstvení všem kolemjdoucím. Na začátek si vás dovolíme seznámit s naší obcí, která tvoří přirozené centrum farnosti a jejich aktivit.
(více informací o obci najdete na oficiálních stránkách obce, můžete vyzkoušet virtuální prohlídku, či se podívat na podrobnou mapu obce)
Obec Šitbořice se nachází 25 km jihovýchodním směrem od Brna v nadmořské výšce 264 m. n. m. V místech, kde se Dyjskosvratecký úval mění v úpatí Ždánického lesa se údolí rozbíhá do prudkých kopců neširokými úžlabinami, která jsou z východu stíněna Svatojánkem (328 m) a Domaninami (324 m). Byly zde zjištěny výšinné sídelní objekty z doby bronzové a starší doby železné. Obec byla pravděpodobně založena na přelomu tisíciletí v době usazování Slovanů na Moravě.
Šitbořice jsou středně velká obec, kde žije 2045 obyvatel (údaj k 31. 12. 2019). Naše obec leží na západních úbočích Ždánického lesa, v bývalém břeclavském okrese a najdete ji na 49°0´46´´ severní šířky a 16°46´51´´ východní délky. Z Brna je to k nám asi 25 km směrem na Hodonín po silnici II/380 za obcí Těšany odbočit doprava, z Hustopeče je to asi 12 km směr Kurdějov nebo ze silnice II/425 Brno – Břeclav odbočit ve Velkých Němčicích směrem na Kyjov (II/381) a v Nikolčicích odbočit doleva a jste u nás (najít na mapě).
Zajímavostí Šitbořic je minerální voda Štengar, která má léčivé účinky. Balneologicky nejdůležitější složkou této minerální vody je síra (sulfan). Podrobnou analýzou bylo zjištěno, že hmotnostní koncentrace sulfanu v minerální vodě Štengar s charakteristickým sirovodíkovým zápachem se pohybují v rozsahu 5,50 – 9,50 mg/l H2S a řadí ji mezi nejkvalitnější sirné vody na Moravě. Studna byla na jaře 2020 obdorně vyčištěna.
V budově Společenského domu Orlovna, který stojí v sousedství minerálního pramene, jsou vybudovány koupele, které jsou stále více využívány k léčení kožních nemocí a pohybového ústrojí. Součástí Společenského domu je také restaurace, 2 bowlingové dráhy, ubytování v 5 dvoulůžkových pokojích (1 bezbariérový) a víceúčelový sál s videoprojekcí.
Obcí prochází dvě cyklostezky: Velkopavlovická vinařská cyklostezka (VP) a cyklostezka „Šaratice – Šitbořice“ (č. 5114).
V budově staré školy, která je využívána jako víceúčelová budova, sídlí obecní knihovna, ve které je zřízen veřejně přístupný internet. Od roku 2005 vzniká v této budově také expozice obecního muzea, seznamující návštěvníky s historií a folklorem naší obce. V budově využívá jednu místnost také farní charita pro klub maminek MIKEŠ.
Obec v roce 2003 vybudovala rozsáhlý sportovní areál: fotbalové a volejbalové hřiště a tenisové kurty s tréninkovou zdí.
Dále byl odbahněn a revitalizován Dvorský rybník, který se nachází v půli cesty mezi Šitbořicemi a Nikolčicemi, je hojně využíván rybáři a vzhledem ke svému pěknému okolí také k vycházkám a relaxaci. V září roku 2006 se na břehu objevila dřevěná socha vodníka, který kouří dýmku a drží kapříka.
V roce 1999 byl obci udělen znak a prapor. Znak má tvar štítu a je horizontálně rozdělen. V horní bílé části je umístěno černé křídlo (znak pánů z Deblína a Lomnice) prvních potvrzených majitelů obce v 13. století. Hrozen s úponkem je symbol vinařské tradice obce. V dolní modré části je žlutý džbán s uchem (plucar) symbolizující léčivý sirný pramen Štengar. Obecní prapor je rovněž rozdělen na dvě barevná pole. Horní je čisté bílé a v dolním modrém poli je žlutý džbán.
Významné objekty a budovy v obci
- farní kostel sv. Mikuláše z roku 1910 – 1913
- fara – stylová secesní stavba naproti kostela z roku 1913
- socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem z roku 1759
- pomník padlým z 1. světové války z roku 1927 a pomník padlých sovětských vojáků z roku 1946 před kostelem
- budova staré školy, postavena 1825, několikrát přestavována (1887, 1903)
- hasičská zbrojnice – do dnešní podoby přestavena 1998
- Orlovna – postavena 1931 – 1933, v roce 2001 prošla nákladnou rekonstrukcí, dnes Společenský dům
- radnice – původně hospodářská budova, do dnešní podoby přestavěna v letech 1996 – 1997
- památná lípa u kostela (původně dvě, vyhlášeny památnými stromy roku 2004) – stáří kolem 150 let
- Sokolovna – postavena roku 1948, později rozšiřována
- prodejna Jednoty – postavena v roce 1868, nejstarší prodejna na okrese Břeclav
- studna Štengar – upravena v roce 2000, vyčištěna roku 2020
Vybavenost obce
Základní škola pro 1. – 9. ročník se školní jídelnou, Mateřská škola se školní jídelnou, víceúčelová budova (zdravotní středisko, pošta, penzion, bankomat), obecní knihovna, prodejna Jednoty, prodejna u Husáků, prodejna masa Enapo, prodejna „Brněnka“, prodejna textilu a obuvi, restaurace: U Kašparů, Lesner, hospoda u Franty, cukrárna, restaurace a ubytování Společenský dům Orlovna.
Obec spadá do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Dopravní obslužnost zajišťují linky 522 (Židlochovice – Šitbořice – Hustopeče) a 612 (Boleradice – Šitbořice – Těšany – Sokolnice). Aktuální jízdní řády naleznete na portálu Idsjmk.cz.
Šitbořice s kostelem sv. Mikuláše jsou zároveň i sídelním místem našeho duchovního otce. Patříme do děkanství hustopečského, které je součástí biskupství brněnského. Farní obvod tvoří kromě Šitbořic také od 1. 7. 2010 sousední, čtyři kilometry vzdálené Nikolčice.
NIKOLČICE – dříve Horní Mikulčice – jsou poprvé jmenovány v opise zakládací listiny staroboleslavské kapituly z roku 1046. Dokládá, že tuto ves daroval kapitule kníže Břetislav a kapitula ves vlastnila ještě v polovině 14. století (majetek kapituly je zmiňován ještě roku 1356). Někdy před rokem 1484 ji jako zástavu získal Vilém z Pernštejna. Tak byla ves spojena s nedalekým statkem nosislavským a od roku 1508 s panstvím židlochovickým. Na počátku 13. století byla ves kolonizována a poněmčena, ale v druhé polovině 16. století už zase převládal český živel. V době předbělohorské ve vsi převládlo protestantství, takže faru obhospodařoval evangelický pastor. V 16. století sem z Přibic přišli novokřtěnci. Třicetiletou válkou ves značně utrpěla. Počet obyvatel se snížil na pětinu a byla zde prováděna rekatolizace. V 18. století po vydání tolerančního patentu se však řada obyvatel znovu přihlásila k evangelické víře. Držitelé Nikolčic byli páni z Lichtenštejna, páni z Lipé, páni z Pernštejna, Žerotínové, Valdštejnové, Ditrichštejnové a Habsburkové.
Vinařská obec Nikolčice leží ve zvlněné zemědělské krajině 8 km severně od Hustopečí. Atraktivní okolní členitá krajina na pokraji Ždánického lesa je bohatá na vzácnou stepní a lesní květenu. Obcí prochází vinařská cyklostezka. Součástí katastru obce (1612 ha) je osada Nový Dvůr a hájenka Rumunská bažantnice. Dnes mají Nikolčice přes 800 obyvatel. Půvabná vesnice s širokou návsí plnou zeleně několikrát zabodovala v soutěži Vesnice roku. Dominantami obce jsou farní kostel sv. Jakuba z konce 18. století a evangelický kostel postavený roku 1862 na tzv. „Bařině“ a při rekonstrukci roku 1952 získal svou dnešní moderní podobu.
Farní KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO stojí na téměř samotném okraji obce při silnici vedoucí do sousedních Křepic. Byl postaven v letech 1777 – 1779 na místě úplně sešlé starší svatyně, projekt vypracoval roku 1775 Karel Jan Hromádko (Nikolčice měly ovšem kostel podstatně dříve; poprvé se tam uvádí roku 1351). Je to slohově jednotná podélná jednolodní stavba 26 metrů dlouhá a 12 metrů široká zbudována podél severo-jížní osy. Má projmutě odsazené, půlkruhově ukončené kněžiště, k němuž v ose stavby přiléhá čtyřboká sakristie, loď obdélného půdorysu ukončenou vstupním útvarem a předsunutou hranolovou věž se zaoblenými nárožími; s boky lodi ji spojují konkávní křídla kryjící točitá schodiště. Vstup do kostela je podvěžím zaklenutým plackou. Kněžiště má placku mezi pasy a konchu, loď zaklenuta plackami mezi zdvojenými pasy, které nasedají na přízední polopilíře završené úseky římsového kladí; nesou je zdvojené pilastry s iónskými hlavicemi. V jižní části lodi hudební kruchta, podklenutá plackami mezi pasy. Její mírně zvlněný parapet, prolomený sledem oválných otvorů, spočívá na pilířových arkádách. V interiéru zaujme především dvoudílný hlavní oltář z doby vzniku stavby. Skládá se z menzy se skříňovým tabernáklem a ze zděného sloupového retábula. Oltářní obraz sv. Jakuba Většího podle J. P. Cerroniho namaloval Jan Chambrez. Od téhož autora je v nástavci oválný obraz Nejsvětější Trojice. U paty sloupů zaujmou anonymní sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha. Soubor čtyř klasicistních oltářních svícnů je zhotoven z cínu pocházejícího z Horního Slavkova (zn.: S. W. FEIN ZINN). Boční oltáře sv. Cyrila a Metoděje a Panny Marie pochází z roku 1881. Barokní kazatelna z doby stavby kostela. Křížová cesta je z roku 1900. Varhany postavil Josef Hauka z Uherského Hradiště. Kostel byl roku 1899 vymalován bratry Jaroši.
ZVONY: V knize „Vlastivěda Moravská-Židlochovský okres“ je popis původních zvonů: “ Na věži mimo hodiny z roku 1892 visí 3 zvony: 1) Největší „sv. Cyril a Method“, přelitý Webrem v Brně byl asi ze 14. století s nápisem: MARIA ° MVL (?) + LVCAS ° MARCVS ° MATHEVS ° IOHANNES +. 2) Míval legendu: + in.gressus.angelus * ad * mariam * ait * ave * maria * e. c. * maria * hilf * uns * aus * allen * nöthen * ; byl přelit roku 1897 Hilzrem ve Vídeňském Novém Městě. 3) Sanktusník: S. FLORIANE, ORA PRO NOBIS. 17 – S(imon) K(erker) 16 „. (ad.1 – WEBER Emil, 1845 – 1892, zvonař v Brně; ad.2 – HILZER Ignaz a Peter, zvonařská dílna ve Vídeňském Novém Městě (Rakousko); ad.3 – KERCKER Jan Zikmund, zvonař v Brně). Tyto zvony padly za oběť válečné rekvizice v 1. světové válce. Po válce byli pořízeny nové bronzové zvony o váze 452 kg a 225 kg těžké. Tyto zvony spolu se zvonem z evangelického kostela o váze 240 kg byly v dubnu 1942 opět zrekvírovány. Nynější zvony – větší Jakub a menší Marie – zdobené ornamentálním a nápisovým vlysem ulila roku 1968 Laetitia Dytrychová a v den nikolčických hodů (25.7.) slavnostně posvěceny a zavěšeny na věž, odkud dodnes svolávají svým hlasem věřící k modlitbě.
Do farnosti ještě patřily tři kilometry vzdálené Diváky s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, které od 1. 7. 2010 spravuje kněz ze sousedních Boleradic.
Divácký kostel je historicko-romantická stavba která vznikla v letech 1873-1875 přestavbou původního gotického kostela, který se skládal z odsazeného čtvercového křížově zaklenutého kněžiště, na nárožích opatřeného nakoso postavenými opěrnými pilíři, k němuž v ose stavby přiléhal přístavek čtyřboké sakristie, z plochostropé lodi obdélného půdorysu a z hranolové věže předsazené v ose západního průčelí. Tento kostel byl po vypálení Bočkajovci v roce 1605 renesančně přestavěn. Z této přestavby se dochovalo obvodové zdivo západní části chrámové lodi a jádro věže – zvonicové patro je z 19. století. V roce 1873 nechala na svůj náklad kostel o polovinu zvětšit a celý opravit paní Terezie Sengová, vdova po zámeckém lékaři. Rovněž nechala kostel vybavit novým mobiliářem. Z původního vybavení se zachovala kazatelna z roku 1675 a na věži zvon, který v roce 1606 ulil zvonař Simon Tau. Kostel je 26m dlouhý a 6,5m široký. Oratoře po stranách presbytáře byly postaveny pro řeholní sestry z Mariánské ochranovny, což byl dobročinný ústav vedený školskými sestrami 3. řádu sv. Františka, které zde zřídili jesle, mateřskou školu, dvoutřídní školu a ambulanci pro ošetřování nemocných. Na svoji dobu šlo o zařízení zcela výjimečné. Po znárodnění vznikla v budově škola. Druhá oratoř byla postavena pro zámecké pány a jejich služebnictvo.
Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1722 od brněnského sochaře Jana Jindřicha Stangastingera, který ji roku 1726 doplnil o pět andílků. Jde o volnou skulpturu osazenou na polygonálním pilíři, obklopeném balustrádovým zábradlím. Podnož sochy tvoří shluk obláčků s okřídlenými hlavičkami andílků a s jedním andílkem. Socha původně stála v zámeckém parku na břehu potoka a v roce 1875 byla přenesena na dnešní místo u kostela. V současnosti probíhá její oprava.
Uprostřed obce stojí barokní zámek, který byl postaven ve čtyřicátých letech 18. století podle projektu Františka Antonína Grimma jako rezidence brněnských jezuitů. Po znárodnění sloužil školským účelům, nyní je prázdný a čeká na další využití. Na zámek navazuje park s 10 druhy jehličnatých a 36 druhy listnatých dřevin. Dominantou parku je 27m vysoký platan javorolistý. V parku byla v roce 1832 postavena kaple s hrobkou hraběte Karla z Friebertu. Dnes je kaple úplně zdevastována – zachovala se pouze přední část krypty, zbytek krypty i s nadzemní kaplí je zničen.
Co do počtu návštěvníků bohoslužeb, navštěvuje nedělní bohoslužby v Šitbořicích asi 500 – 600 lidí, v Divákách je to slabší, tam je průměrná návštěvnost 50 – 60 lidí. V Šitbořicích pomáhají knězi při pastoraci akolyté, lektoři a katecheté. U oltáře slouží kolem dvaceti ministrantů, liturgii doprovází dva varhaníci s chrámovým sborem a schola mladých. Ve farnosti dále funguje charita, která provozuje klub maminek MIKEŠ, schází se společenství maminek, vzniká společenství manželů.
