Společenství Živého růžence v Šitbořicích
Každý operní skladatel píše předehru ke své opeře až po jejím dokončení. Podobně i já píši úvodní slovo k tomuto příspěvku až po jeho napsání, když už vidím, jak jsem zkonkretizoval svůj úmysl více seznámit šitbořickou farnost v současné době s nejpočetnějším a nejstarším náboženským Společenstvím – Živým růžencem.
V historii Živého růžence v Šitbořicích je, hlavně v době jeho založení, hodně bílých míst, kdy o jeho činnosti vůbec nic nevíme. Snažil jsem se proto tato místa prosvětlit, ale údaje ze zdrojů, které jsem měl jsou k tomu nedostatečné; je proto potřeba dále pátrat.
Živý růženec je dobrovolné modlitební Společenství věřících v naší farnosti, kteří se kromě obvyklých denních modliteb zavázali k denní modlitbě jednoho desátku růžence. Desátky jsou ve Společenství rozděleny mezi členy tak, aby se skupina (Růže) během dne pomodlila celý velký růženec, čítající 20 desátků; i když se člen Růže modlí jen jeden desátek, každý den má podíl v milostech, jako by se modlil všechna tajemství růžence. Pomodlíme-li se postupně všech 20 desátků, probereme působení Pána Ježíše od početí až ke kříži a nanebevstoupení.
Kdy v Šitbořicích Společenství Živého růžence vzniklo nevíme, o jeho založení nejsou žádné písemné záznamy. Neznáme ani zakladatele tohoto Společenství, ani co bylo podnětem pro jeho založení a podle jakého vzoru vzniklo. Neznalost doby vzniku Živého růžence v naší farnosti a jména jeho zakladatelů jsem pokládal za vážný nedostatek a rozhodl jsem se jej vyřešit. Začal jsem hledat nejprve u členů Živého růžence z rodin, o kterých jsem předpokládal, že jejich rodiče či prarodiče byli členy Živého růžence „od nepaměti“, a kdy členství v Živém růženci se předávalo v rodinách běžně z generace na generaci, ale nic jsem nezjistil; dotázaní prostě nic nevěděli. Zdánlivě nejsnazší možný zdroj informací naprosto zklamal.
Pátral jsem proto dále, až se mně podařilo nahlédnout do vyřazené knihy „Zápisy o konání bohoslužeb v šitbořické farnosti z roku 1855 až do roku 1903 včetně.“ Pročítáním zápisů ohlašujících pořádání bohoslužeb v jednotlivých týdnech roku jsem objevil v zápise o Svátku Očišťování Panny Marie – Hromnice – v roce 1872, kdy místní farář P. Václav Šula oznámil svým farníkům:“……. že bude dnes odpoledne o třech hodinách požehnání. Po požehnání vymění své lístky Bratrstvo Živého růžence…“
Tímto objevem se potvrdilo, že Společenství Živého růžence – tehdy nazývané Bratrstvo Živého růžence – v šitbořické farnosti v roce 1872 již bylo a bez jakéhokoliv vnějšího vedení je i po 145 letech životaschopné a udrželo se až do dnešní doby pouhým předáváním z generace na generaci. Stále se však nic neví o roce jeho vzniku a neznámí jsou i jeho zakladatelé. Dořešení tohoto je úkolem pro mého nástupce ve vedení Živého růžence; je třeba dále pátrat v knihách (zápisech) o konání bohoslužeb v naší farnosti nebo přímo ve farní kronice z let před rokem 1855.
Všechno marné pátrání o založení Společenství Živého růžence v naší farnosti mě však neodradilo od dalšího hledání a pátrání, a tak jsem nedávno na internetu zjistil, že Živý růženec vznikl ve Francii v roce 1826 z podnětu Pauline Marie Juricot. Tím se časové pásmo možného šíření a vzniku Živého růžence v českých zemích zúžilo na léta 1826–1855.
Růžencové lístky jsou neodmyslitelnou součástí Živého růžence a jsou spojnicí mezi jednotlivými členy; lístky používané v současné době jsou od Nakladatelství Sypták z Brna.
Vydáním těchto lístků se Nakladatelství Sypták, podle mého názoru, podařilo dílo sice malé rozsahem, ale velké významem. Obrázky na lícní straně a texty na opačné straně každého tajemství se vzájemně doplňují; texty – modlitba a zamyšlen či rozjímání – které pro každý desátek vytvořil P. Josef Pohanka jsou krátké, ale výstižné.
Každá Růže obsahuje tajemství růžence radostného, bolestného, slavného a Světla a může mít až 20 členů. Jednotlivá růžencová tajemství si členové Růže mezi sebou po měsíci vyměňují. Ještě před rokem 2012 byly Růže 15 členné; počet členů se v Růžích zvýšil na 20, když Sv. Otec Jan Pavel II. 16. října 2002 přidal ke stávajícím růžencům – radostnému, bolestnému a slavnému – růženec Světla.
Na začátku každého roku přispívají členové Živého růžence dobrovolně na provozní výdaje Živého růžence – na pořízení nových růžencových lístků, na kostelní potřeby a na mše svaté: za živé a zemřelé členy Živého růžence a zemřelé duchovní správce šitbořické farnosti, kteří se zasloužili o náboženský život v naší farnosti a jsou známi většině věřících naší farnosti: P. Edvard Chadim a jeho setry, P. Jaroslav Hudec a P. František Krištof Hoffmann.
Do Živého růžence jsem vstoupil v roce 1984; v té době byl vedoucím Živého růžence František Urbánek z ulice Domaninská; ten tuto funkci převzal v roce 1982 po Antonínu Viktorinovi z ulice Osvobození 78 a ten ji vykonával od roku 1946. O vedoucích Živého růžence před rokem 1946 jsem nikde nenašel žádné záznamy. V Živém růženci jsem postupně prošel od prostého člena Živého růžence, přes zástupce a vedoucího Růže až do vedení celého Živého růžence od roku 1992. Po převzetí vedení Živého růžence od Františka Urbánka v roce 1992 jsem provedl v roce 1995 kontrolu a evidenci počtu členů Živého růžence v jednotlivých Růžích a zjistil počet 237 členů ve 20 Růžích.
Každoročně úmrtím se počet členů v Živém růženci zmenšuje. Je proto nutné tento úbytek nahradit novými členy. V současném roce 2017 máme 176 členů v 10 Růžích. Noví zájemci o členství v Živém růženci se mohou hlásit u vedoucího Živého růžence pana Josefa Konečného, Nikolčická 484 nebo u vedoucích jednotlivých Růží. Jejich jména jsou uváděna současně s oznámením o výměně růžencových lístků v kostele na pilíři pod kůrem.
Všechno, co má začátek má i své ukončení. Mám na mysli své vedení Společenstva Živého růžence v Šitbořicích, které jsem převzal 15. 12. 1992 od Františka Urbánka. Čas neúprosně ubíhá; čas stáří je tu a přibývající léta mě vybízejí, abych vedení Živého růžence předal mladšímu. Ve vedení Živého růžence v létech 1992–2017 jsem dělal co jsem mohl a co jsem pro Živý růženec pokládal za vhodné a potřebné. Za svého nástupce jsem zvolil pana Josefa Konečného, člena Živého růžence z Růže č. 8, Nikolčická ulice č. 484. Ve vedení Živého růžence, kterého se ujal 4. září 2017 mu přeji všechno dobré a dlouhá a úspěšná léta.
Všem vedoucím Růží a všem členům Živého růžence děkuji za pomoc a porozumění při vedení Živého růžence a zároveň přeji celému Společenství Živého růžence, aby i po 145 letech od první, zatím zjištěné, písemné zmínce své činnosti v Šitbořicích na Hromnice v roce 1872, bylo i v dalších letech životaschopné a úspěšně se rozvíjelo v duchu, s kterým ho naši předkové zakládali.
Pokud někdo ze čtenářů tohoto článku má doma nějaký doklad o členství v Živém růženci svých rodičů či prarodičů, nebo příbuzných a známých, ať s ním seznámí vedoucího Živého růžence pana Josefa Konečného. Děkuji všem za sdělení čehokoliv, co by osvětlilo činnost Živého růžence v Šitbořicích od jeho založení až do dnešní doby. Hlavně nás zajímá: rok založen Živého růžence v Šitbořicích, jména zakladatelů, podnět a vzor pro založení Živého růžence a jména vedoucích Živého růžence před rokem 1946.
Dosavadní známí vedoucí Živého růžence:
1946–1982 Antonín Viktorin, Osvobození 78
1982–1992 František Urbánek, Domaninská
1992–2017 František Navrátil, Nikolčická 375
2017– Josef Konečný, Nikolčická 484
František Navrátil
