VELKÝ PÁTEK s Anselmem Grünem
Na Velký pátek je Ježíš odsouzen ke smrti na kříži. Evangelisté nám sdělují, že Ježíš zemřel kolem deváté hodiny, podle našeho času kolem třetí hodiny odpoledne, a byl Josefem z Arimatie uložen do hrobu. Vzpomínka na Ježíšovu smrt stojí v centru bohoslužeb všech křesťanských vyznání.Z katolické liturgie Velkého pátku bych zmínil dvě témata: pašije a uctívání kříže. Pašije jsou vždy přednášeny podle sv. Jana. Jan představuje Ježíše v jeho pašijích jako toho, kdo prochází utrpením zpříma. Důvod, proč mu drábové, žoldáci a místodržící Pontius Pilatus nemohou v posledku ublížit, je jeho království. Ježíš o sobě říká: „Moje království není z tohoto světa“. Protože je v něm něco, nad čím nemá tento svět moc, může projít utrpením, aniž by se jím nechal ohnout nebo zlomit. Toto slovo je také pro nás příslibem. Také nás nemůže nemoc, neštěstí, ztroskotání životních plánů zcela srazit k zemi, neboť v nás existuje něco, co není z tohoto světa, a nad čím tudíž svět nemá žádnou moc. Tím, že na Velký pátek posloucháme pašije, slyšíme nejen Ježíšovu bolest, ale i její přemožení skrze toho, který není z tohoto světa, v němž je utrpení proniknuto Boží láskou a skrze ni proměněno. A zároveň slyšíme v Janových pašijích zaslíbení, že i to utrpení, které postihlo právě nás, nás nemůže zlomit, nýbrž více a více otevřít lásce, která na kříži navždy zvítězila nad nenávistí. Na kříži je Ježíš oslavený. Zde je zjevena jeho láska. Oslavení znamená, že se láska stala patrnou celému světu. Ježíšova smrt na kříži je podle sv. Jana dokonalostí jeho lásky.
