ZELENÝ ČTVRTEK s Anselmem Grünem
Zelený čtvrtek je prvním dnem svatého Třídenní. Při dopolední bohoslužbě v katedrále světí biskup svaté oleje a kněží obnovují své kněžské sliby. Avšak v centru pozornosti stojí slavnost poslední večeře, kterou ustanovil Ježíš v podvečer před svým utrpením.Pro mě jsou to tři důležitá témata, která bychom měli tento den rozjímat: eucharistická večeře, kterou nám Ježíš zanechal na památku své lásky, mytí nohou jako výraz celého jeho života a jeho lásky a samota na Olivové hoře, při které Ježíš sám zápasí s Otcem.
Ježíš se dotýká našich nohou a omývá je. Nohy jsou obrazem našeho vztahu ke světu. Šlapeme jimi po tomto světě a špiníme se. Ježíš se nás dotýká na straně přikloněné ke světu, aby nás vysvobodil z moci světa. Nohy jsou také nejzranitelnějším místem. Antická služba mytí nohou nebyla nikdy jen očištěním, nýbrž vždy také léčením. Protože se běžně nenosily sandály, zranil se často při chůzi člověk na nohou. Otroci prohlédli nohy, zda na nich není nějaké zranění, a potřeli je olejem, aby se zahojily. Ježíš se ve své smrti na kříži dotýká našich ran a uzdravuje je svou láskou.
Mytí nohou však není jen obrazem toho, co činí Ježíš, nýbrž také vzorem pro nás křesťany. “ Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy “ (Jan 13,14). Jako Ježíš se máme sklonit ke svým bratrům a sestrám a dotknout se jich tam, kde jsou pošpiněni, tam, kde se sami nemohou přijmout. Máme je očistit svou láskou. A navzájem se máme dotýkat svých ran. Je třeba, aby doteky byly laskavé a něžné jako mazání olejem lásky, aby se rány mohly uzdravit. Ježíš své učedníky vyzývá k novému jednání. Přál by si společenství přátel, kteří si navzájem prokazují službu mytí nohou. Přál by si společenství bratří a sester, kteří se navzájem bezpodmínečně přijímají a milují.
Inspirace pro tento den: Ježíš po společné večeři přešel potok Kedron. Odešel do noci. Vstoupil – naplněn láskou – do moci temnoty, aby ji uzdravil. Můžeš večer – po večeři nebo po bohoslužbě nebo kdykoliv v noci – vyjít vědomě sám do noci. Mohou tě při tom provázet dvě myšlenky. Ta první je: Jdeš ven do temnoty spolu s Ježíšem ve svém srdci. Nemůže tě nic ohrozit. Vždyť Ježíš , život, je v tobě. Je silnější než veškerá moc temnoty a smrti. Pak můžeš prožít něco z toho, co se odehrálo při Ježíšově utrpení. Vydal se do rukou mocných, aby je svou láskou přemohl. Nic tě tedy nemůže oddělit od Kristovy lásky. Druhá myšlenka: Jdeš s Ježíšem ven do jeho osamocení, do jeho zápasu na Olivové hoře. Polož si v této samotě otázku, co dnes Bůh od tebe žádá. Shoduje se s tím tvůj život tak, jak je? Nebo bys měl jako odpověď na smrt a vzkříšení Ježíše něco ve svém životě změnit? Neměl bys ve svém životě stanovit jiné důrazy? Pros Boha, aby tě na této cestě provázel a aby ti – stejně jako svému Synu Ježíši na Olivové hoře – poslal anděla, který tě bude posilovat.
podle knihy Sedm kroků do života od A. Grüna
