Ministrantský rok 2014
Rok 2014 se do paměti zapsal spoustou zážitků. Chtěl bych Vás tímto způsobem seznámit s tím, jak k farnímu životu přispělo společenství ministrantů a s nimi spojených lidí, mající zájem o živou rostoucí farnost od úplných základů, tedy od dětí. S Božím požehnáním se nám podařilo vytvořit nejednu akci, která zapustila kořeny a podnítila růst víry nejen dětí, ale i nás – vedoucích.
Leden nám začal komornějším turnajem v odvážné hře „Hade, kde jsi?“ V tomto souboji nastupují dva kluci zaslepení šátky proti sobě do arény, jako v dávném Římě Anabati, aby se utkali na život a na smrt, tedy aby dokázali odolat protivníkovým úderům svázanou dekou a uštědřit mu stejným nástrojem tři osudné rány. Celé dopoledne proběhlo, podle zvyku bez šrámů a pohmožděnin, vítězové byli odměněni a všichni ostatní odcházeli s pocitem odvážných gladiátorů.
Únor a s ním spojené jarní prázdniny proběhl ve znamení Pranafu, obvyklého týdenního soustředění pro ministranty na faře. Útočištěm nám byla fara v Lovčicích nedaleko Žarošic. Celý pobyt měl již ustálený řád plný her, bojovek, biblických soutěží, nauky liturgie, přátelství a samozřejmě modlitby. Oblíbenost a povedenost tohoto týdne dokládá fakt, že již nyní při přípravě letošního ročníku máme skoro plný stav.
Květen nám dopřál další větší akci, a to stavění májky na farní zahradě. Bohužel ale nepřál čas ani počasí a z toho důvodu bylo hlídání přesunuto a odehrávalo se o týden později, opět za deště, pod farní šopou. I přes nepřízeň nikdo neonemocněl a každý si užil večer a noc u malého táboráčku, kytary a buřtů, karet a stolních her. Také samozřejmě nemohla chybět dobrodružná noční hra. Konec máje přinesl už skoro červencové počasí, které naši výpravu doprovázelo na výletě do brněnské Zoo. Safari výlet zakončily unavené oči dětí obrácené k rozestavěným pavilonům s nadějí, že se sem vrátíme a poznáme další nová zvířátka.
Červnová akce nebyla jenom pro ministranty, ale pro celou farnost, uvádím ji tu, že i ona vzešla z našeho pera a ministranti při ní také dost pomáhali. Celé odpoledne mohly děti prozkoumávat kostel, všechna zákoutí i s náhledem do místa, kde probíhá příprava liturgie. Zároveň se na farní zahradě jedlo, pilo a povídalo, celkem bylo snědeno 200 steaků, vypitý byl jeden sud piva a limonády ještě víc, vše ukončil tradičně velkolepý ohňostroj a požehnání otce Jiřího.
Červencové velké prázdniny bývají většinou o pobytech u prarodičů a táborech, které nepřipravujeme, i přesto přišla nabídka na úžasnou prázdninovou víkendovku v Boskovicích. Pozvání na tři dny do malé chaloupky s ještě menší zahradou nám poslala vojačka AČR, která se ujala hlavního velení a stala se naší výbornou hostitelkou. Každý z nás si odvážel spoustu zážitků z prohlídek židovského města, her, zpěvů u táboráku a spousty dalších letních radovánek. Úspěchem bylo také získání nových táborníků, pro mnohé účastníky to byla první táborová zkušenost.
Srpen a konec prázdnin má tradičně smutnější ráz pro školáky, s jeho překonáním nám pomohl Dětský den – chvíle, v níž jsme se stali indiány a zapomněli jsme na všechny starosti, co nás čekají. Výjimečnost tento rok nastala rozdělením do dvou částí, první komornější jen pro naše společenství a druhá navazující část byla pro všechny děti ve farnosti. Zažili jsme nespočet her, bojovek, výprav a tvrdých bojů. Vše zakončilo usmíření indiánských kmenů vykouřením dýmky míru a táborákem s buřty.
V říjnu bylo uspořádáno další, už tradiční pouštění draků, od minulého roku pod názvem Podzimní hry. Příjemné počasí bez větru zabránilo sice drakům v letu, ale nijak nám to nevadilo, protože jsme si mohli zahrát spoustu her, vyrobit si krásná zvířátka z kaštanů, udělat táborák a prožít pěkné podzimní odpoledne plné sluníčka.
Prosinec v něm naše poslední setkání při Uspávání skřítků, tedy budování domečků pro všechny malé lesní bytosti, které na to pro velkou práci neměly čas. Větve se lámaly a mech se nosil po hrstech i přes stálé mrholení a menší deštík, nakonec se ale vše zdařilo a stavitelé představili své domečky i s popisem skřítků, kteří tam budou bydlet.
Takhle tedy uplynul rok a do toho nového už máme naplánované další hry, takže dá-li Bůh, bude si kde hrát. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří na naše akce alespoň jedním okem nahlédli, jelikož my děláme jen program, vy děláte naše akce. Pokud máte přece jen zájem prožít hlouběji úžasný pocit dání dětem a druhým kousku svého času, není problém za námi přijít a pozeptat se. „Žeň je sice hojná, ale dělníku málo“.
VEDOUCÍ MINISTRANTSKÝCH AKTIVIT
