Novoroční zamyšlení
„Nejsme trestáni za naše činy, ale činy trestají a odměňují nás.“
Jak je tento výrok pravdivý. Naše činy s sebou nesou trest a odměnu podle toho, jak je děláme.
Začneš válku?
Válka ti za to dá odměnu, jakou si zasloužíš:
ruiny, nenávist, zkázu…
Není třeba trestat toho, kdo vyprovokoval nenávist. Sama nenávist ho potrestá.
Zamoříš vzduch smrtonosnými látkami a ony se ti vrátí, zničí ti lesy a otráví tvou krev.
Povolíš uzdu nestřídmosti a ona ti zničí zdraví.
Bereš drogy a tvůj mozek se rozpadne.
Zvrhneš se v sexu a z lásky si uděláš prostředek konzumu: nediv se, jestli se ti rozhněvaná příroda pomstí.
Ne, člověče, není třeba říkat: „Bůh tě potrestá“. Říkej: „Trestám se sám,“ nebo raději: „Mé činy mě trestají.“
Věř mi, člověče, velkou část zla ve světě, které vás trápí, které vás pohoršuje, si způsobujete sami vlastníma rukama, svými zvrhlými myšlenkami, svou touhou po moci, vašimi chlípnými radovánkami.
Neptejte se, zda je to Bůh, kdo zakopává válečnou sekeru, ale žijte neozbrojeni, abyste sami nebyli spoluúčastníky něčeho horšího. Hledejte pokoj a mír.
Je to stále tak: Bůh nám nabízí pokoj, proč ho nechceme přijmout?
(podle Carla Caretta)
