Dovolená
Byl počátek 70. let, tuhá normalizace a naše malá rodinka se chystala na dovolenou do Beskyd. V těch dobách se na dovolenou jezdilo vlakem a v noci. Jeli jsme s naší první, tehdy dvou a půl letou dcerkou. Na tuto cestu s několika přestupy v dešti, se spícím dítětem raději vzpomínat nebudu.
Časně ráno nás přivítaly Beskydy a hotel Bílý Kříž. Po úmorné cestě jsme se ocitli v překrásné krajině. Jarní světle zelenou vystřídaly temnější odstíny smrků a borovic. Na stráni se pásly ovečky u dřevěných chaloupek, a když večer velké oranžové slunce zapadlo za jemně zamlžené hory, cítili jsme se jako v pohádce.
Druhý den hned po snídani jsme se vydali prohlížet okolí hotelu. V jeho blízkosti stála malá kaplička a už od rána zde hořela svíčka. Velmi mě potěšilo, že i v horách jsou zbožní lidé. Po návratu do hotelu jsem to řekla jednomu zaměstnanci, kterého jsme potkali. On se jen usmál a řekl „Jo paní, vždyť jsou Svatodušní svátky.“ Musím se přiznat, že jsem na ně v přípravách na dovolenou úplně zapomněla. Při procházkách bylo vidět více osvětlených kaplí. Jak na mě hluboce zapůsobily rozzářené beskydské kapličky. V hornaté krajině byly kostely jen ve větších městech a vesnicích, ale lidé z chaloupek a samot hodně vzdálených chválili Pána Boha, jak jim to život v těžkých podmínkách dovoloval a hlavně na Něho nezapomínali. Prožili jsme zde překrásný týden.
Po návratu domů jsem si zhotovila holubičku, symbol Ducha svatého a zavěsila si ji ve světnici.
Vzpomínám si, když jsem byla ještě dítě, že si hospodyně zhotovovaly a vymalovaly holubičky, které pak zavěsily u stropu a tak zkrášlovaly svůj příbytek a všem členům rodiny připomínaly tyto krásné svátky. Vím, že neděle a pak i svatodušní pondělí bylo naplněno chválou Ducha svatého. V kostele se radostně zpívalo „Přijď o Duchu přesvatý“ a právem, vždyť Duch svatý přetváří lidskou osobnost k dobrému.
Doma máme připravenou holubičku a na Svatodušní svátky bude u nás viset ve světnici i letos.
Marie Dvořáková
