Vzpomínka na Jana Pavla II.
V těchto dnech vzpomínáme už pátého výročí úmrtí papeže Jana Pavla II.
Vzpomínka jak jsme jeli ze Šitbořic na setkání se svatým Otcem při blahořečení sv. Jana Sarkandra je dosud živá. Byla uveřejněna v knize České srdce pro Jana Pavla II. Svatý otec ve vzpomínkách Čechů a Moravanů.
Časným rozpršeným ránem jsme z naší vesnice odjížděli dvěma autobusy na svatořečení Jana Sarkandra. Když jsme přijeli na mši svatou, která se konala na travnatém letišti blízko Olomouce, byla před námi ještě dlouhá pěší túra. Po příchodu do určeného sektoru jsme zjistili, že se na vzdálený oltář můžeme podívat jen dalekohledem a ještě přitom stát na prázdných bedýnkách od ovoce. Nálada nic moc.
Za chvíli bylo slyšet: „Svatý otec už jede.“ Projížděl kolem nás ve svém papamobilu, všichni jsme mu mávali a někteří se setkali s jeho laskavýma očima. Nejkrásnější zážitek ale byl, když malý chlapeček, kterého tatínek nesl na ramenou, začal volat „Ať žije Svatý otec!“ Jeho zvolání mne velice oslovilo. My dospělí, jsme někdy velmi vážní a nemáme odvahu projevit své city navenek. Tohle dítě nás ale vyzvalo, abychom si svou radost nenechávali pro sebe a darovali ji i jiným.
Po tomto zážitku jsem se svými přáteli prožila celou mši svatou velmi intenzivně – zpívali jsme z celého srdce a modlili se s upřímnou pokorou. Hustě pršelo, a i když jsme měli pláštěnky, byli jsme celí mokří. Ale naše rozzářené oči svědčily o nádherném společenství se Svatým otcem. Po ukončení mše svaté jsme šli vysokou mokrou trávou z letiště na autobus. Většina z nás ale na strasti cesty nemyslela. Spíš jsme se zamýšleli nad naší vírou, nad tím co po nás Bůh žádá. Ze mše svaté jsme si odnášeli odpověď. Žádá od nás, abychom jej na prvním místě nesmírně milovali a abychom milovali i všechny své bližní.
Marie Dvořáková
