Jak jsme nosili kmotřence na Štědrý den kapra
Byl podvečer Štědrého dne, tak asi okolo páté hodiny, když tatínek zavolal: „Děti, maminka už má večeři připravenou, kdo zanese kmotřence kapra?“ Nemusel to dvakrát říkat, přihlásili jsme se všichni tři. Nosit kmotřence kapra bylo naší milou povinností. Tento rok půjde Mařenka. Maminka naskládala do tašky smaženou rybu, salát a do krabičky dala pečené cukroví, které jsme nachystaly. Vzala jsem tašku a vyšla do mrazivého podvečera. Měsíc a hvězdy se nademnou třpytili a já jsem spěchala ztichlou vesnicí ke kmotřence.
Její chaloupka, kde žila sama, byla na kopci, dosti vzdálená od našeho domku, tak že jsem se pěkně zahřála a nebylo mi zima. Z dálky už jsem viděla rozsvícené okno její chaloupky. Zaklepala jsem a uslyšela kroky v síňce a také známý hlas. „Kdo to k nám jde?“ Ohlásila jsem se a už klapl klíček v zámku a já vešla do teplé světničky. Vybalila jsem tašku a rychle přistoupila do rohu světnice, kde byly postaveny kmotřenčiny jesličky. Byly to jen dvě svíce ve svícnu uprostřed v jesličkách Ježíšek se svatozáří a okolo v zeleném uschlém mechu ovečky a ptáčci. Tato prostá krása nás okouzlovala každý rok stejně. Proto jsme se my děti ke kmotřence na Štědrý den vždy těšili. Kmotřenka pekla na vánoce cukroví, vykrajované rybičky. Ta formička byla velice stará hned její maminka si ji pořídila. Vzala jsem si rybičku a než jsem ji snědla, vzala kmotřenka ze skříně housličky a řekla: „Zazpíváme si koledy.“ Hra na housle nebyl žádný mistrovský výkon, ale my jsme tehdy z našeho zpívání měly velikou radost. Zpívaly jsme nejdříve Narodil se Kristus Pán, pak Bratři a sestřičky, Ejhle naše chasa a Co to znamená medle nového.
Po tomto našem zpívání jsem šla radostně domů.Překrásný pohled s kopce dolů na ztemnělou dědinu, teple zářící okna a do toho velebně znějící zvony ohlašující Štědrý večer a narození Pána Ježíše ve mně vzbuzovaly překrásný pocit štěstí. Byly to nádherné vánoce.
Marie Dvořáková
