Roráty
V Šitbořicích se chodívalo na roráty od dávných dob. Už od své babičky jsem se dozvěděla, že její maminka i babička chodily na roráty . Mše svatá začínala vždy v šest hodin ráno. Je to už hodně dávno, mně je šedesát roků. A tradice našich předků pokračuje
Hned po páté hodině ranní budí dcera svoje synky, aby vstávali. Mladší Štěpán a o čtyři roky starší Daniel vstanou bez problémů, ale horší je to s Dominikem. Ten se nemůže z postele vyhrabat. Pořád je slyšet naléhavě: „Dominičku, dělej rychle, už musíme jít!“ Všichni tři chlapci ministrují a náš dům je daleko od kostela, takže musejí vyrazit alespoň o půl šesté. „Nezapomeňte si rozsvítit lucerničky!“ To chlapci dělají moc rádi, protože mohou sami škrtat sirkami.,Máme ještě malého Jonáška, tak se musí maminka s babičkou střídat v hlídání. Vždycky přemýšlíme, která z nás půjde v prvé polovině týdne, a která v druhé polovině. Když jde s chlapci maminka, tak babička hlídá Jonáše, ten ještě spí, když všichni odcházejí na roráty, ale po půl šesté už vstává a volá maminku. Vysvětluji mu, že maminka odešla do kostelíčka, ale on si pořád vede svou.Nevím jak bych děťátko utišila, tak začnu zpívat „Ejhle, Hospodin přijde“ a vnouček poslouchá a sedí tiše, až celá píseň skončí. A pak už musíme vstávat a hrát si s kostkami nebo autíčky. Před sedmou hodinou je slyšet dupání po schodech, to se už ženou kluci. Mše svatá skončila a tak se běží nasnídat, vzít si svačinu, někdy i napsat zapomenutý úkol, o kterém se dozvěděli od spolužáků a honem do školy.Tak končí časné ráno v době adventní.
„Dokázali jsme se obětovat, překonali jsme sami sebe. Nechtělo se nám vstávat,ale dokázali jsme to“. Tak rekapitulují kluci svou snahu udělat radost dítěti Ježíš, když dávají v kostele do prázdných jeslí stéblo slámy skrývající lásku, která bude zahřívat Božské dítě o Vánocích.
Tento příspěvek byl uveřejněn v knize Brněnská diecéze ( 1777-2007) Historie a vzpomínky.
Marie Dvořáková
