Vzpomínka na svátek sv. Cyrila a Metoděje
Paní Dvořáková nám opět zaslala článek. Tentokrát se týká svátku svatých Cyrila a Metoděje.
Opět se letos přiblížil svátek našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Vzpomněla jsem si, jak jsme v posledním roku totality jeli na výlet, který byl krásný a velmi poučný. Rozhodla jsem se, že se o svůj zážitek podělím i s našími čtenáři.
Výlet
Jeli jsme na výlet, první zastávka byl hrad Buchlov, následovaly Buchlovice, kde jsme si prohlédli výstavu rozkvetlých fuchsií, pak Velehrad. Před námi se objevily věže překrásné baziliky. Pohled, který chytí za srdce. Nejdřív jsme si prohlédli památné podzemí objektu. Procházeli jsme s úctou těmito posvátnými prostory.Po této dlažbě před tisíci lety procházeli i naši svatí věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj.
Pak jsme přišli do nádherného kostela. Byla s námi přítelkyně s dětmi,evangelíci. Jejich kostely jsou skromně vyzdobené a děti když viděly tu nádheru se dívaly nahoru, na strany a jak se zakláněly spadly na zem a smály se tomu. Hned přispěchal pán a začal je kárat, že se nedovedou slušně chovat v kostele a nás dospělé taky, že je neumíme vychovat.
Já jsem byla touto kritikou na tomto posvátném místě hluboce oslovena. Když k nám před staletími přišli sv. Cyril a Metoděj nenašli zde kultivovaný národ. Přesto s nesmírnou láskou a milosrdným srdcem hlásali Krista a tento drahý národ pro Něho získali.
I my v dnešní době bychom si z nich měli vzít příklad. Být hodně milosrdní, zvláště k chybujícím.
Marie Dvořáková
