Jak jsme vyhrávali na Josefa

Dnešním dnem přibyl nový článek od naší pravidelné přispěvovatelky. Tentokrát se týká svátku sv. Josefa.

Jak jsme vyhrávali na Josefa.

Přišli kluci – naši kamarádi – a řekli „děcka půjdeme vyhrávat Josefům“. Okamžitě jsme pochopili co máme udělat. Přiběhli jsme domů a staré pokličky, vařečky, kastrolky byly naše. Hudební nástroje byly připraveny. Kluci i děvčata obcházeli všechny Josefy, kteří se nacházeli na našem konci. A bylo jich hodně, v některé rodině i tři.

Jaro už pomalu přicházelo. Vlahý podvečer a v blátě vyšlapané chodníčky přinášely dětem radost. S chutí vzaly ty svoje nástroje a vydaly se vyhrávat. To bylo rámusu. Žádná hospodyňka to nemohla přeslechnout, když se u domu objevila tato parta dětí.

Většinou všude nám otevřeli. Někde jsme dostali jen pochvalu, jinde nějaký ten bonbon a někde i korunu, ale to jen ojediněle. Myslím, že ta odměna pro nás neměla ani tak velkou cenu. Spíš to byla radostná nálada, kterou jsme prožívali.

Zvlášť když vyšel některý strýček Josef a projevil radost z našeho vyhrávání. To si po chvíli musel zacpat uši a rychle odejít. Naše vyhrávání skončilo při setmění. To jsme honem spěchali domů. Bylo nepsaným pravidlem, že po klekání musíme být doma.

Šťastni a se zářícíma očima jsme se rozcházeli domů. Maminka už čekala s pokáráním, kde jsme tak dlouho. Ale už zazněl zvon a my se všichni modlili Anděl Páně.

Tak skončilo naše vyhrávání. Až po létech jsem si na tyto zážitky vzpomněla.

Marie Dvořáková

Uložit jako PDFVytisknout