Pouť do Žďáru nad Sázavou
S malým zpožděním (za které se velice omlouvám) uveřejňujeme vzpomínku naší věrné čtenářky na pouť do Žďáru nad Sázavou.
Pouť do Žďáru nad Sázavou
S odstupem dvou měsíců jsem přemýšlela o tom, jak naše farnost jela 3. září 2006 na pouť rodin do Žďáru nad Sázavou. Časným, téměř letním ránem, jsme spěchali k našemu šitbořskému kostelíčku, kde na nás čekal připravený autobus. Byl zcela naplněný a polovina účastníků byly děti. Všichni měli dobrou náladu. Jel s námi i náš duchovní otec Jiří Topenčík. Cestování jsme zahájili modlitbou a pak už vypravování a pohoda naplnila celý autobus.
Když jsme přijeli do Žďáru a přišli do klášterního areálu, hned u brány jsme se podepisovali na mapu naší brněnské diecéze. Byla to na konec pouti duchovní kytice pro pana biskupa Vojtěcha, který zde byl taky přítomný. Většina z nás šla ke sv. zpovědi, jiní si prohlíželi celý areál. Děti si chtěly koupit něco na památku. Vybraly si hezkou skleněnou schránku se sv. Antonínem a byl zde také malý barevný růženec. Od pana prodavače dostaly ještě obrázek Anděla strážného. Byly velmi spokojené. Pak už jsme šli před podium, kde měla být sloužena mše svatá. Vedle u domu se již řadil průvod kněží s panem biskupem. Malý tříletý chlapeček to sledoval a pak najednou zavolal: „Mikuláš a kde je čelt.“ Okolí se usmívalo a já jsem vysvětlila kloučkovi, že to není sv. Mikuláš, ale náš pan biskup a má na starosti všechny lidi z naší diecéze, kteří mají rádi Pána Ježíše. A čert že přijde a strčí ho do pytle, aby jej nebylo vidět, jestli nepřestane mluvit. Děťátko na chvíli ztichlo. Začala mše svatá, pan biskup nás pozdravil a přivítal a také majitel objektu, pan hrabě Kinský shromáždění pozdravil. Byl přítomný i se svojí manželkou na celé mši svaté.
Po jejím skončení se děti občerstvily v zahradě a šli jsme na Zelenou horu do krásného barokního kostela, který je v opravě. Vyslechli jsme si obsáhlý výklad o historii tohoto poutního místa. Při zpáteční cestě jezdily děti na laně z kopce dolů, to se jim moc líbilo. Tuto zábavu jim připravili mladí ze Žďáru. Po návratu do areálu kláštera děti vyráběli květiny, navštívili jsme také zdejší rozlehlou knihovnu a vytiskli si sami na ručním tiskacím stroji na památku obrázek, který jsme si přivezli domů. Děti ještě sledovaly popletenou pohádku o Budulínkovi a lišce. Herci je zapojili do děje a to se jim velmi líbilo. Po představení jsme si sedli na lavičky a plni dojmů i únavy jsme poslouchali pěkné písně koncertující kapely. Kolem čtvrté hodiny se s námi, kteří jsme chtěli odjet, rozloučil žďárský pan starosta a také pan biskup.
Byli jsme šťastni, že jsme mohli prožít tak krásný den s naším otcem biskupem a všichni spolu. Všechny nás spojovala touha prožít v lásce a porozumění celý nádherný den. Po návratu domů jsme pociťovali ve svých srdcích pokoj a klid. Všichni společně se těšíme, že příští rok, dá-li Pán Bůh, pojedeme zase do Žďáru na pouť.
Marie Dvořáková
