A zase tu máme advent
Advent je dobou přípravy na Vánoce. Toto označení pochází z latinského slova “ adventus“, což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně.
Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života.
Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je “ Světlo světa “ (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.
Velký adventní věnec – výroba a umístění v obci (pro zvětšení klikněte na obrázek)
Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně – “ roráty „, sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy.
Adventní doba naštěstí není pouze časem horečných nákupů. Má především svůj duchovní obsah. Vyzívá nás k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě a připravuje nás na jeho slavný druhý příchod. V biblické knize Zjevení říká Ježíš: “ Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst – já u něho a on u mě “ (Zj 3,20). Tyto dveře našeho srdce mají jen jednu kliku – zevnitř. Kristus je ani nevylomí, ani nevypáčí. Zevnitř je můžeme otevřít jen my…
Prožít plodně adventní dobu znamená nově se setkávat s Bohem, který nabízí naplněný život a cestu dál. Přijmout výzvu adventu znamená vycházet mu v ústrety, obracet se k němu, pozvedat k němu své oči, smířit se s ním a s těmi, kdo jsou kolem nás a odhazovat všemožnou zbytečnou přítěž, která nám znemožňuje jít po jeho cestách.
Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena.
Vždyť ti jdu vstříc ve všech tvých přání. A přece jsem ti ještě nikdy nesměl žádné splnit. Já, tvůj Bůh.
Jak jen toužím, abys prožil advent. Jak jen toužím znovu se zrodit ve tvém městě, tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci.
Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti. Ale hledám jen tebe. Já, tvůj Bůh.
