Zdobení sochy sv. Jana Nepomuckého
Když jsem minulý týden navštívila manžela v nemocnici a pak se vracela autobusem domů, viděla jsem v jedné vesnici o zdobenou sochu sv. Jana Nepomuckého. Hned se mi vybavily vzpomínky, že i my v Šitbořicích jsme stejně zdobili a uctívali sv. Jana Nepomuckého, jenže nám to nevydrželo do dnešních dnů. Tak jsem vám napsala, jak to všechno probíhalo.
Zdobení sochy sv. Jana Nepomuckého
Když se blížil 16. květen, věděla všechna děvčata, která bydlela v blízkosti kostela, že se bude zdobit socha sv. Jana Nepomuckého. Dělalo se to už mnoho let, snad od doby, kdy byla socha postavena, se u ní konaly pobožnosti. Děvčata si musela připravit květiny na věnec. Chodila po vesnici a všude, kde měli pěkné kytičky, zaklepala na dveře. Vždy se našly ochotné tetičky, které květiny rády k tomuto účelu darovaly. Když bylo kvítek hodně, začal se plést velký věnec. Vázal se ze zelených lístků denivek a do něho se vplétaly ostatní květiny. Pivoňky, kopretiny, zákuly, kaliny velké i menší, orlíčky a žluté aleluje. Pak se věnec připevnil na podstavec pod nohy sv. Jana. Z barvínku a macešek se udělaly věnečky na hlavu světce a andělíčka. Vše se schovávalo v chladném sklepě a v neděli po druhé mši svaté začalo zdobení. Nejdříve se ozdobila socha, pak se přinesl stůl, přikryl se plátnem, které nám zapůjčila hospodyně z fary. Daly se na něj svícny, kříž přistavilo se klekátko a oltář byl připravený k pobožnosti. Před druhou hodinou začaly vyzvánět zvony a lidé v hojném počtu přicházeli do kostela. Z Božího domu pak vyšel průvod za zpěvu písně k sv. Janu Nepomuckému až k ozdobené soše. Kněz přinesl velebnou svátost, postavil ji na oltář a začala pobožnost ke svatým patronům Českým. Celou pobožnost jsme prožívali s radostí. Většinou bývalo pěkné počasí a obloha jako modrý baldachýn se klenula nad námi. Mohutné lípy už tehdy poskytovaly příjemný chládek. Jejich vůně a květy obsypané pilnými včelami, jejich bzukot nám připadal jak posvátný chorál. Celá ta krása, která nás obklopovala, způsobila, že jsme se modlili vroucně a rádi. Celá pobožnost byla zakončena svátostným požehnáním. S velebnou svátostí jsme se vrátili do kostela, kde byla uložena do svatostánku a radostně jsme se rozcházeli domů. Po ukončené pobožnosti jsme zase všechno uklidily, jen socha ozdobená květinami zůstala asi do poloviny týdne, dokud květiny nezvadly.
Moje vzpomínky patří do období mezi padesátými a šedesátými lety. V těch poválečných letech se lidé rádi modlili a účastnili se pobožností, protože válečné hrůzy byly ještě živé. Oč více bychom se měli dnes modlit, ale především děkovat Pánu Bohu, že žijeme v klidné době, máme všechno, co k životu potřebujeme. A tak s velkou pokorou prosme: sv. Jane Nepomucký, oroduj za nás.
