Jak jsme šli na kočičky
Do našich rukou se nám dostal zajímavý příběh, a proto ho zde uveřejňujeme. Týká se sice postní doby, která už dávno skončila, ale i tak se sem hodí, protože vypráví o minulosti naší farnosti a jejich farníků.
Jak jsme šli na kočičky
Bylo zamračené odpoledne, když se parta asi pěti dětí vydala na kočičky. Postní doba se blížila ke svému konci a Květná neděle byla za dveřmi. Bylo potřeba natrhat ratolesti. Někdo řekl: „Pod Líchama u studánky jsou už rozkvetlé.“ Děti šly ještě polozmrzlým lesem starohorskou cestou až dolů na louky, kde hned na kraji byla vykopaná větší studánka. Chodila sem pít zvěř. U studánky byly jívy, ale ještě to nebyly vzrostlé stromy. Nejkrásnější kočičky byly až v koncích. Jak se k nim ale dostat? Nikdo nechtěl riskovat koupel. Děvčata mi řekla: „Mařenko, zkus to ty dostat se k nim.“ Tak jsem to zkusila. Chytila jsem se silnější větve a pomalu ji ohýbala a posouvala se ke konci. Pod mýma nohama byla slabá vrstva ledu. Najednou se to stalo. Větev mou váhu neudržela, prudce se ohnula a tenký led mě neudržel. Zapadla jsem nohama do vody až po kolena. Byla jsem mokrá a zima mi byla velká. Kočičky jsme tehdy už nenatrhali. Rychle jsme utíkali domů. Tento náš výlet pro mne skončil nemocí. Horečka se dostavila už v noci. Maminka rychle vařila bylinkový čaj. Léčivé byliny se trhaly a sušily po celý rok. Podběl, jitrocel (psí jazýček jsme mu říkali), jahodové listí i květ, květy z akátů a šípkových růžiček, mateřídouška, heřmánek a hodně lipového květu. Tyto byliny vždy pečlivě uschované v bílém pytlíku, byly vždy po ruce. Bylinkový čaj se sladil medem. Aspirin, lék skoro na všechno, se zapíjel tímto čajem a nachlazení rychle ustoupilo. Myslím, že nás děti pomohla vyléčit také laskavost a starostlivost maminky, kterou jsme pociťovali, když nám kladla ruku na čelo a pak přikládala obklady. Teplo její ruky a láska, se kterou o nás pečovala, nám dávala pocit jistoty a štěstí. Kočičky ten rok jsme měli od tety. Byly to už hodně rozkvetlé, žluté a velké kocourky, ale svou úlohu splnily. Větvička za křížem nám tuto příhodu připomínala po celý rok.
Pokud také máte nějakou vzpomínku nebo příběh (ať už vy sami nebo vaši rodiče či prarodiče) a chtěli byste se o něj podělit, budeme jenom rádi.
